Vzhled
Štika je velmi dobře uzpůsobena dravému způsobu života. Má protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými až dozadu a širokou protáhlou bohatě ozubenou tlamu. Toto uspořádání umožňuje štice bleskurychlý start za kořistí. Zuby jsou mírně zahnuté dovnitř, aby se kořist snadno nevysmekla a po opotřebování se nahrazují. Tělo je svrchu a na bocích zelenohnědé pokryté světlými skvrnami, zpravidla uspořádanými do víceméně svislých pruhů, břicho je světlejší, zpravidla špinavě bílé. Oko je žluté, ploutve tmavší a příčně pruhované. Štika může dorůstat délky přes 1,5 metru a dosahovat hmotnosti i přes 25 kg, v českých podmínkách jsou za velké kusy považovány již 10kg štiky. Některé údaje z SSSR mluví dokonce o 80kg štikách, ovšem mnoho vědců je nepovažuje za dostatečně podložené.
Způsob života a potrava
Štika je typický dravec, přičemž její potravou jsou zejména ryby odpovídající velikosti, např. (okoun, ježdík, hrouzek, oukleje, plotice, proudník). Nepohrdne ani žábou nebo utopenou myší či menším jedincem vlastního druhu (kanibalismus je u štik poměrně rozšířen). Odhaduje se, že na přírůstek 1 kg hmotnosti spotřebuje 5-7 kg potravy, přičemž mladší kusy rostou rychleji než starší.
Rozmnožování
Tření štik probíhá mezi březnem a dubnem a počet jiker se vyšplhá i na 250 000 kusů. Průměr mají asi kolem 2,5mm, barva je světle žlutá a k jejich oživení je třeba asi dvacet dnů. Štika, která se nemůže vytříti prý zahyne. Ráda se tře hlavně v klidné, teplé vodě s hustým porostem. Mlíčňák pohlavně dozrává již mezi prvním až třetím rokem, jikrnačka mezi třetím až pátým. Samice bývají větší než samci a mají kratší párové ploutve. Štika se prakticky nedá zaměnit, je to nádherná ryba, která má v českých řekách jistě důležité místo. Pro její dobré přežití v našich vodách je ale třeba důsledně dodržovat bernou míru a dobu hájení
Význam
Štika je rybáři považována za velice cenný úlovek, neboť je poměrně velká a zkrotit velkou štiku dá značnou práci i zkušenému rybáři. Průměrná váha v Česku lovených ryb jsou 2-3 kg, maso je průměrné kvality a poměrně suché.
Krom toho, že je považována za prestižní úlovek, byla již v počátcích rybníkářství přidávána do kapřích rybníků, což mělo za následek zvýšení produkce, neboť štiky kaprům vyžraly většinu konkurence z řad malých ryb.
Přirození nepřátelé
Dospělá štika nemá prakticky žádné (s výjimkou člověka, samozřejmě), její plůdek je požírán mnoha rybami, jako jsou např. okouni. Často je též obětí kanibalismu.
český název | štika obecná |
---|---|
latinský název | Esox lucius |
hlavní znaky | protáhlé tělo, široká ozubená tlama |
délka | do 1,5m |
barva těla | zvrchu: tmavě zelená, zespodu: špinavě bílá |
barva ploutví a oka | od světlé po tmavou; oko: žluté |
délka | do 1,5m |
berná míra | 50 cm |
hmotnost | průměrně okolo 2 - 3 kg |
věk | do 40-ti let |
rozšíření | téměř celá Evropa, severní Amerika, Asie |
potrava | dravec - drobné rybky i vlastního druhu |
počet vousků | nemá |
počet jiker | do 250 000 |
doba tření | III. - IV. |
doba hájení | 1.1. - 15.6 |
zařazení podle chuti | normální |
Náhledy fotografií ze složky Štička